Jobs
Kancelar byla asi tak rozlehla jako tenisovy kurt. Byla oblozena dubovym drevem a na podlaze lezel silny tmavy koberec, vydreny castym vysavanim. Generalovi mohlo byt neco mezi padesati a petapadesati, byl vyschly a slachovity, s jemnymi sedymi vlasy ostrihanymi uplne nakratko. Privrenyma sedyma ocima si prohlizel prichozi. Jejich vyraz zaradil Reacher nekam mezi zvedavost a podrazdenost. "Sednete si," rekl jim. "Prosim. " Blizko ke stolu byla pritazena kozena kresla pro hosty. Steny kancelare byly oveseny upominkami vztahujicimi se k udalostem v praporu a divizi, vyznamenani z taktickych cviceni, stare pomackane cernobile fotografie roty. Visela tu vyobrazeni a zastrizene nakresy tuctu nejruznejsich vrtulniku. Ale DeWitt si tu nevyvesil nic osobniho. Dokonce si ani na stul nepostavil rodinnou fotografii. "Co pro vas mohu udelat?" zeptal se. Mel neurcity vojensky styl jednani, ziskany ve sluzbe po vsech koutech zeme od lidi, kteri take prichazeli z nejruznejsich oblasti. Mozna pochazel ze Stredozapadu. Reacher si pomyslel, ze mozna odnekud od Chicaga. "Byl jsem majorem u vojenske policie," rekl a vyckaval. "Ja vim. Proverili jsme si to. " Neutralni odpoved. Nedalo se z ni nic vycist. Ani naznak nepratelstvi. Ale take zadne uznani. "Muj otec byl general Garber," pripojila se Jodie. DeWitt beze slov kyvl. "Jsme tu jako soukrome osoby," vysvetloval Reacher. Nakratko se rozhostilo ticho. "Vlastne jako civiliste," pronesl DeWitt pomalu.
